9. 6. 2017

Mrvítkem do Utahu

V několika aktuálních týdnech dostávám pozdravy a fotografie z Utahu. Mojí přátelé tam vyrazili kázat Dobrou Zprávu posledním indiánům, obklopeným mormonským osídlením. Občas indián, samé skály a všudypřítomné vedro, občas nějaký ten štír. Služba jak má být.
A také píšou k té skalní krajině na obrázcích, že je tam už po několik dnů čtyřicet čtyři stupňů nad nulou. A to Celsiových.

Vyrazil jsem také ven. S psicí na procházku. Bylo ráno, po nočním dešti. Zatím co psice vyhlížela veverky, já koukal, abych do něčeho nešlápl a při tom koukání uviděl krásně orosený list, čerstvou trávu se zapadanými ještě kapkami deště a jakousi miniaturní kopretinou. Napadlo mě, že tohle mobilem vyfotografuji a přátelům do Utahu pošlu. Až se probudí, tak pookřejí a to vedro budou snášet o trochu líp. Koukám na vyfotografovaný obrázek a chci ho oříznout. Ano, žádný problém. A chci ho otočit kolem vertikální osy. A ouha. Korejci píšou, že to ne, to že nejde. Na to mě ihned nabízejí ke stažení nějaký editor a to mám problém. Po zakoupení tohoto telefonu jsem se málem rituálně sám sobě zavazoval, že do něj už žádné editory, žádná mrvítka instalovat nebudu. To abych ho nezaplevelil a ještě k tomu, abych se vyvaroval pokušení mrvit obrázky v kýče a jim nepropadnout.

Nicméně, situace byla vážná a přátele mám moc rád. Rituální slib zapomenut a stahuji editor, mrvítko od Jižních Korejců. Od severních nic nežádám, jsem v té oblasti dostatečně politicky vzdělán.
K mému překvapení mrvítko mrví v našem jazyce. Jde to rychle. Otočit. Okamžitě ale nabízí další kroky k vylepšení. Zkouším jeden a domrvím jedním klikem. Ani si neuvědomuji, že posílám cosi žár vyzařujícího, místo zamýšleného chladivého obrázku z našeho parku. Utah zdejší.


Na oplátku mě z Utahu přistál zelený, na písku se vlnící had, v metrové velikosti. Jako by se ptal, jestli, když jsem ten slib o mrvítkách porušil, jestli se tím pádem cítím svobodnější a přátelé svěží víc jak dřív.

Mrkal už předem na souhlas a jeho radost byla nenápadně bestiální. Had z Utažského ráje...co se mnou začal počítat.


Žádné komentáře:

Okomentovat