Mastroianni?

Mastroianni? Někde tu přece musí být. Felliniho režie, prostředí, postavy. Ostřím, ani nedýchám. Najednou se za mnou, světe div se, ozve italština, které jinak nerozumím téměř ani slovo. Fascinován otáčím hlavu. Potřebuje projít, nese jim totiž pití. Jemu nějakou minerálku v kelímku, Sofii asi červené víno, uff, také v kelímku. Postava malá, tabákem prosákla, skřetovitá s dechem ovínělým.

 V zrcadle vidím cosi opoceného v klobouku. Není to Mastroianni, jsem to já...kdesi mezi Itálií a Dalmácií.